pondělí 17. dubna 2017

Filmy o plýtvání potravinami

Jestli vás zajímá téma plýtvání potravinami, mám pro vás tipy na filmy, které jsem v poslední době viděla. To přímo souvisí i s fenoménem dumpster divingu, o kterém se možná časem rozepíšu. Dumpster diving ale není pro každého, kdežto na filmy o tom, co se děje s odpadky ze supermarketů a restaurací, se může podívat každý.

Nejvíc mě k tomuto tématu zaujala trojice dokumentárních pořadů stanice BBC Hugh's war on waste. Občas si říkám, že je škoda, že takové filmy nevznikají i u nás, na druhou stranu jestli umíte anglicky, můžete si dokumenty pustit, ona ta situace v České republice není o tolik odlišná. Dokumenty se nevěnují jen potravinám, ale také recyklaci a vyhazování oblečení.

Zdroj obrázku bbci.co.uk

O dumpster divingu je celý film Just eat it. Pár lidí se rozhodne nějaký čas žít jen z toho, co najde v popelnicích. Před začátkem experimentu mají obavy, že budou trpět hlady, všechno dopadne ale trochu jinak ;)
Zdroj obrázku www.foodwastemovie.com


Z popelnice do lednice (Taste the Waste) je už trochu starší dokument, ale více méně stále aktuální. Je to takový vstupní film – úvod do problematiky. Také doporučuji :)

neděle 16. dubna 2017

Opravdu přírodní kartáček na zuby

K tomuto kartáčku mě dovedli dva lidé, které jsem potkala na Festivalu Evolution. S výrobcem neměli nic společného, já jsem na festivalu byla se Slepicí v nouzi, oni tam měli stánek Farmy Naděje. Hned mě zaujal klacík, který jim trčel z úst a který tak roztomile žmoulali. Když jsem se na něj zeptala, připadala jsem si jako v reklamě na nejmenovanou zubní pastu (znáte to: můj lékař mi doporučil, po prvním použití atp.). Samá chvála. Tak jsem se rozhodla vyzkoušet kartáček na vlastní zuby.
Jde o cca 20 cm dlouhou větvičku salvadory perské, což je strom či malý keř, který roste především v Africe a Asii. V Čechách se větvičky tohoto stromku prodávají jako přírodní kartáčky. Větvičku vyndáte z obalu, okoušete z ní kousek měkké kůry a roztřepenými vlákny si pak čistíte zuby jeden po druhém.

Já si koupila větvičky hned tři, možná někoho podaruji. Při prvním použití mě kartáček dost zaujal, protože chutná trochu jako ředkvička, v nose jsou cítit příjemné silice. Čištění zubů je uklidňující proces, asi jako dudlík nebo cigareta ;) Poprvé jsem byla moc vehementní a odřela jsem si dásně, tak na to pozor. Zatím mám větvičku jako doplněk klasického kartáčku. Údajně by měla zuby i trochu vybělit, na to se docela těším :)

Všude je přírodní kartáček vychvalován jako ekologický a rozložitelný, což je pravda, ale v okamžiku, kdy se distribuuje v plastovém obalu, už to z mého pohledu trochu postrádá smysl. Za mě teda body za skvělou chuť a zábavný proces čištění. Minusové body za tvrdší štětinky a plastový obal.

pondělí 27. března 2017

Pelíšek pro kočku nebo malého pejska

Podobných pelíšků jsem se našila dost. Jeden čas jsem jich měla doma do zásoby hodně a prodávala jsem je na fler.cz. Dnes už šiju pelíšky jen na přání, protože je vlastně ani nemám kde skladovat (zabírají docela dost prostoru).
Tak alespoň jeden nový na ukázku:



Pelíšek se skládá ze tří dílů: dvou kruhů z fleecu a pásu bavlněné látky po obvodu. Bavlnu většinou ještě podžehlím vlizelínem, aby trochu držela tvar. Takový bobek nakonec vyplním kuličkovým dutým vláknem - tím, co se dává i do polštářů pro lidi. Co se týče velikosti, tak průměr kruhu je 52 cm a délka pásu vychází na 160 cm.

sobota 11. března 2017

Blanche nebude sedět v koutě

Loni jsem v rámci festivalu Jeden svět stihla dva filmy, letos zatím jeden a asi to bude jediný. Ale stál za to. Název dokumentu byl do češtiny přeložen jako „Blanche nebude sedět v koutě“ (variace na známou hlášku z Hříšného tance). Anglický titul je o trochu popisnější „A Young Girl in Her Nineties“. Film mě neskutečně zasáhl a podle zvuků v sále jsem nebyla sama. Dojem byl chvíli snad až moc silný. Jak už to ostatně u dokumentů na tomhle festivalu často bývá.


Ve filmu hraje tanečník a choreograf Thierry Thieû Niang, který se tématu starších lidí a tance věnuje už delší dobu, jak jsem posléze zjistila. Nevím, jak pro vás, ale pro mě je tanec taková terapie, což je také jedno z témat filmu. (Video níže sice ve francouzštině, ale pro ilustraci snad stačí.)

neděle 5. února 2017

Vyšívaná mrkev

Čtyři měsíce uplynuly od mého posledního příspěvku. Popravdě jsem v zimě skoro nic netvořila. Ušila jsem sobě jeden nákrčník a pak jeden upletla jako vánoční dárek. To bylo vše. Až před týdnem jsem dostala chuť zase něco vyrobit. A rovnou jsem se pustila do vyšívání. Chtěla jsem si vytvořit obal na mobil s nějakou volnější výšivkou. Bez předlohy a prostě tak od oka. První dva pokusy – králíci – skončily v koši, napotřetí jsem byla konečně spokojená – mrkev! Jako malovaná, vlastně je malovaná – jehlou. Mám ráda moderní výšivku, líbí se mi spojení téhle tradiční techniky a netradičních motivů. Psala jsem o tom ostatně už tady.
Takže zde je můj mrkvový obal :)





sobota 1. října 2016

Vak přes rameno

Na tuhle tašku už mám zálusk hodně dlouho, vlastně jsem si kvůli ní koupila dubnovou Burdu (no, tak to už je déle, než jsem myslela). Jenže jsem měla tak konkrétní představu o látce, že se můj projekt trochu protáhl. Nejdřív jsem byla u Mráze na Letný, pak jsem procházela internet, nakonec jsem ještě zkusila Mráze na Vinohradech, tam jsem byla konečně úspěšná. (Mimochodem na těch Vinohradech jsou po rekonstrukci a já myslela, že něco udělají s těmi šílenými schody do suterénu a schody zůstaly :( )

K ušití tašky vlastně nepotřebujete střih, díly jsou pruhy a kola, takže kolik čeho musíte mít:
vrchní materiál – 1,10 m (šíře min. 1.20 m)
spodní materiál – 0,80 m (šíře min. 1.20 m)
šňůrku tlustou 8/10 mm a dlouhou cca 1,5 metru
8 nýtovacích oček (tzv. průchodek) s vnitřním průměrem 11 mm

Z vrchního materiálu si vystřihnete pruh 119 x 49 cm (na tělo tašky), 120 x 15 cm (na popruh) a kruh o průměru 40 cm (na dno tašky). Z látky na podšívku pruh 119 x 37 cm (na vnitřek tašky) a kruh o průměru 40 cm (na dno uvnitř tašky).

Když máme střižené díly, můžeme začít tím, že sešijeme kratší strany vnějšího těla tašky, pak k ní přišijeme i dno, hezky lícem k líci, aby nám vznikl takový jako textilní pytel. To samé uděláme s dvěma díly podšívky, sešijeme vnitřní tělo tašky na kratší straně k sobě (uprostřed švu necháme cca 15 cm volných na obrácení), vznikne nám tunel, ke kterému přišijeme dno.


Máme dva pytle s kruhovým dnem a ty dáme k sobě lícem k líci a sešijeme, díky otvoru v podšívce tašku obrátíme.
 
Lícová strana tašky bude zasahovat asi 6 cm dovnitř, vidíte to na fotce. Takto si tašku připravíme, nastehujeme a pak prošijeme cca 6 cm od okraje – já jsem ji prošila v místě, kde uvnitř končí lícová látka.
Z úzkého pruhu lícové látky ušijeme popruh, jehož konce pak přišijeme zevnitř tašky. Aby popruh na tašce dobře držel, doporučuje se prošít styčný čtverec dokola a pak ještě úhlopříčně.



Rozměříme si, na jaká místa si dáme průchodky a ty pak aplikujeme. Návod jsem přidávala tady. Mám jich na vaku celkem 8, čtyři na každé straně. Nakonec jsem ještě prošila části, které jsem chtěla trochu zpevnit, zašila otvor v podšívce a provlékla šňůrku. Taška je hotová!


sobota 27. srpna 2016

Kosmetika (ne)testovaná na zvířatech

V roce 2013 sice začal platit v EU dodatek směrnice, která zakazuje dovoz a prodej kosmetiky testované na zvířatech, a již pár let předtím byl vyhlášen zákaz testování kosmetických výrobků a složek na zvířatech a také zákaz dovozu a prodeje kosmetiky a jejích složek, které byly na zvířatech testovány mimo země EU. Jenže, jak už to tak v životě bývá, není to tak jednoduché.

Neexistuje žádný kontrolní úřad (chybí kontrolní mechanismus), který by kosmetické firmy hlídal a který by opravdu zajistil, že se další testování na zvířatech neděje.

Existují mezinárodní předpisy (například REACH), kvůli kterým se mohou jednotlivé složky kosmetiky testovat nezávisle na zákazu.

Firmy mohou prodávat v EU kosmetiku netestovanou na zvířatech, ale státy mimo EU si mohou testování nařídit. Pokud si chce firma zachovat přístup na trh, kde je toto vyžadováno, musí přistoupit na jejich pravidla a nechat kosmetiku otestovat.

Tento zákaz vůbec neřeší čistící přípravky (přípravky na úklid), kterých se spotřebuje daleko více než kosmetiky. Dále se stává, že nějaká složka se nejdříve otestuje v rámci přípravku na úklid a posléze se použije do kosmetiky.

Jak tedy postupovat?

Ještě stále je nejjistější řídit se symboly uvedenými na výrobku. Nejověřenější je Humánní kosmetický standard HCS – ten řeší všechny případy uvedené výše, tedy pokud ho značka vlastní a používá, můžete si být jisti, že kosmetika není testována na zvířatech (platí od určitého data), ani v jiné zemi mimo EU a firmy jsou zpětně kontrolovány. Králík s hvězdou je tedy jistota.

Vegan se oproti tomu primárně zaměřuje na to, aby výrobek neobsahoval žádnou živočišnou složku (což ale neobsahují ani HCS výrobky), vegan certifikát zároveň zavazuje firmy, aby netestovaly své výrobky na zvířatech. Nikdo je ale nekontroluje, takže je jen na nás, jestli jim budeme důvěřovat.

Další certifikáty už jsou jen takové slabší odvary těch předchozích. Největší mezeru mají v chybějící zpětné kontrole, je to třeba certifikát CPK – certifikovaná přírodní kosmetika (nesmí obsahovat žádné umělé složky) nebo www.natrue.org (zahraniční verze CPK). Dva posledně jmenované certifikáty byly vytvořeny především kvůli nadužívání termínů „přírodní kosmetika“ a „bio kosmetika“ - tyto názvy si může dát výrobce na svůj produkt, i když obsahuje jen malé procento opravdu přírodních složek.

Aktualizovaný seznam obchodů, ve kterých seženete výrobky s HCS certifikátem najdete na stránce Svobody zvířat.

Za králíka ve skoku zdraví Bobina!