sobota 1. října 2016

Vak přes rameno

Na tuhle tašku už mám zálusk hodně dlouho, vlastně jsem si kvůli ní koupila dubnovou Burdu (no, tak to už je déle, než jsem myslela). Jenže jsem měla tak konkrétní představu o látce, že se můj projekt trochu protáhl. Nejdřív jsem byla u Mráze na Letný, pak jsem procházela internet, nakonec jsem ještě zkusila Mráze na Vinohradech, tam jsem byla konečně úspěšná. (Mimochodem na těch Vinohradech jsou po rekonstrukci a já myslela, že něco udělají s těmi šílenými schody do suterénu a schody zůstaly :( )

K ušití tašky vlastně nepotřebujete střih, díly jsou pruhy a kola, takže kolik čeho musíte mít:
vrchní materiál – 1,10 m (šíře min. 1.20 m)
spodní materiál – 0,80 m (šíře min. 1.20 m)
šňůrku tlustou 8/10 mm a dlouhou cca 1,5 metru
8 nýtovacích oček (tzv. průchodek) s vnitřním průměrem 11 mm

Z vrchního materiálu si vystřihnete pruh 119 x 49 cm (na tělo tašky), 120 x 15 cm (na popruh) a kruh o průměru 40 cm (na dno tašky). Z látky na podšívku pruh 119 x 37 cm (na vnitřek tašky) a kruh o průměru 40 cm (na dno uvnitř tašky).

Když máme střižené díly, můžeme začít tím, že sešijeme kratší strany vnějšího těla tašky, pak k ní přišijeme i dno, hezky lícem k líci, aby nám vznikl takový jako textilní pytel. To samé uděláme s dvěma díly podšívky, sešijeme vnitřní tělo tašky na kratší straně k sobě (uprostřed švu necháme cca 15 cm volných na obrácení), vznikne nám tunel, ke kterému přišijeme dno.


Máme dva pytle s kruhovým dnem a ty dáme k sobě lícem k líci a sešijeme, díky otvoru v podšívce tašku obrátíme.
 
Lícová strana tašky bude zasahovat asi 6 cm dovnitř, vidíte to na fotce. Takto si tašku připravíme, nastehujeme a pak prošijeme cca 6 cm od okraje – já jsem ji prošila v místě, kde uvnitř končí lícová látka.
Z úzkého pruhu lícové látky ušijeme popruh, jehož konce pak přišijeme zevnitř tašky. Aby popruh na tašce dobře držel, doporučuje se prošít styčný čtverec dokola a pak ještě úhlopříčně.



Rozměříme si, na jaká místa si dáme průchodky a ty pak aplikujeme. Návod jsem přidávala tady. Mám jich na vaku celkem 8, čtyři na každé straně. Nakonec jsem ještě prošila části, které jsem chtěla trochu zpevnit, zašila otvor v podšívce a provlékla šňůrku. Taška je hotová!


sobota 27. srpna 2016

Kosmetika (ne)testovaná na zvířatech

V roce 2013 sice začal platit v EU dodatek směrnice, která zakazuje dovoz a prodej kosmetiky testované na zvířatech, a již pár let předtím byl vyhlášen zákaz testování kosmetických výrobků a složek na zvířatech a také zákaz dovozu a prodeje kosmetiky a jejích složek, které byly na zvířatech testovány mimo země EU. Jenže, jak už to tak v životě bývá, není to tak jednoduché.

Neexistuje žádný kontrolní úřad (chybí kontrolní mechanismus), který by kosmetické firmy hlídal a který by opravdu zajistil, že se další testování na zvířatech neděje.

Existují mezinárodní předpisy (například REACH), kvůli kterým se mohou jednotlivé složky kosmetiky testovat nezávisle na zákazu.

Firmy mohou prodávat v EU kosmetiku netestovanou na zvířatech, ale státy mimo EU si mohou testování nařídit. Pokud si chce firma zachovat přístup na trh, kde je toto vyžadováno, musí přistoupit na jejich pravidla a nechat kosmetiku otestovat.

Tento zákaz vůbec neřeší čistící přípravky (přípravky na úklid), kterých se spotřebuje daleko více než kosmetiky. Dále se stává, že nějaká složka se nejdříve otestuje v rámci přípravku na úklid a posléze se použije do kosmetiky.

Jak tedy postupovat?

Ještě stále je nejjistější řídit se symboly uvedenými na výrobku. Nejověřenější je Humánní kosmetický standard HCS – ten řeší všechny případy uvedené výše, tedy pokud ho značka vlastní a používá, můžete si být jisti, že kosmetika není testována na zvířatech (platí od určitého data), ani v jiné zemi mimo EU a firmy jsou zpětně kontrolovány. Králík s hvězdou je tedy jistota.

Vegan se oproti tomu primárně zaměřuje na to, aby výrobek neobsahoval žádnou živočišnou složku (což ale neobsahují ani HCS výrobky), vegan certifikát zároveň zavazuje firmy, aby netestovaly své výrobky na zvířatech. Nikdo je ale nekontroluje, takže je jen na nás, jestli jim budeme důvěřovat.

Další certifikáty už jsou jen takové slabší odvary těch předchozích. Největší mezeru mají v chybějící zpětné kontrole, je to třeba certifikát CPK – certifikovaná přírodní kosmetika (nesmí obsahovat žádné umělé složky) nebo www.natrue.org (zahraniční verze CPK). Dva posledně jmenované certifikáty byly vytvořeny především kvůli nadužívání termínů „přírodní kosmetika“ a „bio kosmetika“ - tyto názvy si může dát výrobce na svůj produkt, i když obsahuje jen malé procento opravdu přírodních složek.

Aktualizovaný seznam obchodů, ve kterých seženete výrobky s HCS certifikátem najdete na stránce Svobody zvířat.

Za králíka ve skoku zdraví Bobina!


neděle 14. srpna 2016

Jak na průchodky

Průchodky – super slovo, už nemusím používat „takový ten cvoček s dírkou“. Mám balení po 10 a 8 jich potřebuju, tak jsem se rozhodla ty dvě využít na nacvičení a udělat z toho takový malý návod, protože možná nejsem jediná, který s těmito doplňky pravidelně zápasí.

Budete potřebovat: balení průchodek, látku (popřípadě kus oděvu) a kladívko.

 
Přiložený kroužek k podložení dáte nahoru stranou, jak je vidět na fotce, na to položíte látku a do otvoru zasadíte „čuflík“ na nástavci. Bušíte do toho jako o život, než vám vnikne v látce dírka. Popřípadě si můžete pomoci nůžkami.


Kroužek k podložení otočíte, abyste ho měli vzhůru tou stranou, která má na okraji drážku. Na kroužek položíte jednu část průchodky viz fotka. Na to navléknete látku a a přes ni položíte druhou část průchodky.



Do otvoru zasadíte čuflík na nástavci a znovu bušíte jako o život, nejvíc se mi osvědčilo dávat hned zpočátku velké rány, aby se celé sestava moc nehnula. A máte hotovo! Na první fotce vidíte rub průchodky, na druhé fotce líc průchodky (předem je dobré s tím počítat a líc sladit s lícem vašeho výtvoru).




První dvě průchodky jsem si vyzkoušela na kusu látky a v příštím článku se dozvíte, co jsem to vlastně tvořila ;)

pátek 12. srpna 2016

Recenze kosmetiky Alverde

Kosmetika Alverde se mi v domácnosti usadila docela nenápadně. Přestaly mi vyhovovat klasické krémy s parabeny a parafíny - nevyšlo to tedy z mé hlavy, ale z mé pleti. Až později jsem pochopila, proč se jí ty tradiční komerční krémy nelíbily, začala jsem luštit složení kosmetických produktů. Po pleťových krémech to byly deodoranty a jiné voňavé věci, sem tam nějaké krém na opalování, no a když jsem se teď rozhodla sepsat recenzi na jednotlivé produkty, zjistila jsem, že jich mám doma opravdu hodně. Některé věci mám do zásoby a třeba krémy na pleť střídám podle potřeby. O popularitě této kosmetiky svědčí i to, že jí je v DM drogerii (je to její privátní značka) stále větší množství, sortiment se rozšiřuje a nejspíš tedy nejsem jediná, která si tuhle značku oblíbila.

Hydratační denní krém s olivou a slunečnicovým olejem

Momentálně můj nejoblíbenější krém, obsahuje přírodní oleje a moc příjemně voní. Oleje jsou v pleťových krémech na druhých či třetích místech většinou hned za vodou a glycerinem, což mi přijde sympatické. Tenhle krém krásně hydratuje a zklidňuje moji pleť.


Pleťový denní krém s avokádem

Jde sice o krém na pleť, ale já ho používám na ruce. Na mě je příliš mastný a má hutnou konzistenci, takže mi dělá na pleti trochu jako masku, což mi moc nevyhovuje.


Denní pleťový krém ultra sensitive
Krém bez parfemace, není ovoněný ani žádnou přírodní složkou, mně osobně teda přijde, že trochu „zapáchá“, ale nejspíš to bude jen prostě standardní vůně krému, než je do něj přidána jakákoliv vonná složka. Přijde mi malinko stahující plus po nanesení mám na obličeji takový zvláštní lepkavý pocit.


Denní pleťový krém Sensitive

Tohle je pro mě druhý nejpříjemnější krém na pleť, hned po tom slunečnicovém. Lehká konzistence, příjemná vůně, ani moc hydratační, ani příliš mastný, prostě tak akorát. Na třetím místě ve složení má slunečnicový olej, ale obsahuje také extrakt z heřmánku pravého a vilínu virginského.


Intenzivní denní krém s mučenkou pro zralou pleť

Krém má trochu řidší konzistenci a je malinko zabarvený, zajímavá je jeho vůně, mně připomíná návštěvu v cukrářství, nevím, která ingredience to má na svědomí, ale rozhodně to není nepříjemné. Jde o verzi pro zralou pleť a stejně jako většina pleťových krémů má i svoji „noční variantu“.


Krém na ruce Bio měsíček

Rostlina jménem měsíček má na moji pleť blahodárné účinky, ověřila jsem si to i používáním krémů jiných značek s obsahem měsíčků. Asi nejkvalitnější mi přijde Weleda a její Měsíčkový dětský krém, ale tahle úsporná varianta od Alverde taky není k zahození.


Deo rozprašovač – květy magnólie a sléz

Můj objev roku, ale už toho loňského. Jde vlastně o takovou parfémovanou vodu, já si ji nedávám ani tak do podpaží, jako spíš na oblečení a tělo. Občas jen tak pro radost, protože má moc příjemnou květinovou vůni. I varianta se šalvějem je příjemná, pokud tedy máte rádi šalvěj, já ano a s limetkou se krásně doplňuje.


Deo krém citronová tráva a šalvěj

Deodorant jsem si koupila v rámci experimentu a zavádění deodorantů bez chloridu hliníku. Myslela jsem si, že jde o klasickou kuličku, ale je to krémový deodorant, takže vlastně krém v tubě, který vytlačujete ven malým otvorem třeba jako zubní pastu, ale otvor je menší. Krém se nanese do podpaží, na což jsem si musela chvíli zvykat. Dokonce jsem se nedávno dozvěděla, že existují deodoranty, které se nanáší přímo rukou a vlastně mi to nepřijde jako špatný nápad. Voní po šalvěji a citronové trávě, pro milovníky přírodní kosmetiky nic nového, taková příjemná klasika.



Deo balzám dry sensitiv

Tenhle deodorant už má klasičtější podobu, jde o kuličkový deodorant, bohužel mi vůbec nevoní, vlastně mi docela smrdí, takže jestli ho nezačnu používat, asi ho daruju někomu, komu jeho vůně nebude vadit.




Krém na opalování OF20

Z tohoto krému jsem docela zklamaná, je to hutný bílý těžko roztíratelný krém, když ho nanesete moc, vypadáte trochu jako zombie. Vůně taky trochu pokulhává.


Zubní pasta máta 5 v 1

Když jsem v drogérii narazila i na zubní pastu Alverde, musela jsem ji vyzkoušet. Běžně používám takové ty dražší zubní pasty typu Elmex, ale mám s nimi jeden problém, a to chuť. Na večer mi zbytečně podráždí chuťové buňky, mám po nich žízeň a takovou zvláštní pachuť v ústech. S touhle mátovou pastou je to trochu lepší, je jemnější, i tak zanechá svěží pocit v puse.


Ústní voda s mátou 5v1

Vyhýbám se ústním vodám s alkoholem, mám u nich pocit, že mi snad kromě bakterií vyžerou i všechny zuby. Tahle voda je chutí podobná zubní pastě. Není to pro mě úplně „the best of“, takže si ji znovu nejspíš nekoupím, ale pro někoho, kdo má rád jemnější ústní vody by to mohla být dobrá volba.


Minerální make-up

Tenhle makeup je spolu s leskem na rty jedinou dekorativní kosmetikou, kterou používám. Ano, v dekorování svého obličeje se moc nevyžívám, takže s makeupem jen zakryju "ty divné věci" na obličeji a trochu sjednotím pleť. Zkoušela jsem už i Alverde řasenku, ale po ní mě (stejně jako po dalších 1000 různých řasenkách) pálily oči.



Na závěr ještě upozorňuji, že nejde o žádnou reklamu, i když to tak může vypadat, celý článek vznikl z čistého nadšení a z víry, že na každý problém existuje v přírodě nějaký bylinka/rostlina/ingredience.

úterý 2. srpna 2016

Hradiště, mumblecore a levandulová zmrzlina

V neděli večer jsem se vrátila z Letní filmové školy v Uherském Hradišti a ještě než se tak úplně ponořím do reality všedních dnů, trochu si zavzpomínám, jaké to vlastně celé bylo.

Na „filmovku“ jsem jela potřetí, přičemž svoje poprvé jsem zažila před 11 lety a loňský rok jsem si dala opáčko po deseti letech. Mám ráda filmy, to je jasná věc, ale na téhle akci mě baví také pohodová atmosféra a město, které leží skoro celé na rovině, takže jsou všude lidé na kolech a prostě se tam tak nějak příjemně prochází. Letos jsem se šla podívat k řece a podél řeky je úplně nádherné stromořadí, které hází stín na cestu, takže i když je pravé poledne (a v Hradišti je letní poledne pěkně žhavé), řeka a stromy vzduch trochu ochladí.
Plakát LFŠ 2016, zdroj obrázku: lfs.cz
Co se týče festivalu, je to úplně něco jiného, než jsou třeba hudební festivaly, není to ale ani podobné festivalu v Karlových Varech, i když se stejně jako ve Varech chodí do kina. Do Hradiště se ale nejezdí tolik kvůli celebritám, jako spíš kvůli „jiným“ filmům. Záběr je široký, na plátně můžete potkat největší intelektuálno i směšné brakové snímky z Ameriky 50. let. Já si letos filmovku zpestřila českými filmy promítanými na venkovním plátně v improvizovaném letním kině. Dramaturgové festivalu vyberou pro diváky vždycky nějaké perličky, takže většinou odjíždím s novým filmovým objevem. Letos to byl mumblecore, což je žánr, který představuje nezávislé filmy hrané improvizací a s nízkým rozpočtem, já v nich našla právě tu správnou hravost a jiskru, která mě na filmech baví. Mumblecoru byla věnována celá jedna sekce festivalu.

Z filmu Frances Ha, zdroj obrázku www.soindependentfilmfest.com
Když jsem nebyla v kině, chodila jsem po městě, jedla dobroty ze stánků s občerstvením, nebo si jen tak lelkovala v parku u hlavního kina. Lelkování jsem si až bláznivě vychutnávala, protože kdy jindy si můžete říct, že nic nemusíte? Ani do toho kina vlastně nemusíte! Možná si jen musíte dát místní zmrzlinu, protože je prostě TAK dobrá. Letos zvítězila na plné čáře levandulová, k dostání byla i limonáda stejné příchuti.

Tohle je cena pro umělce, to není pravá zmrzlina :) zdroj obrázku: lfs.cz
Z filmovky jsem se vrátila tradičně šíleně unavená, ale spokojená a se spoustou zážitků. Nejspíš to bude letos moje nejdelší volno, ale myslím, že jsem si ho vychutnala všemi smysly.

pátek 8. července 2016

Kosmetická taštička se sklady

Zbyl mi ještě kousek látky, tak jsem prohledala internet, co že bych navíc ušila. Našla jsem tuhle děsně roztomilou kosmetickou taštičku (návod zde), má skryté sklady, které se při naplnění rozkošně rozestupují, jako když se najíte a zvětší se vám bříško ;) A do záběru se mi dostala i Bobina, sice je celá rozmazaná (zaostřeno na ucho), ale ten čumáček jsem nemohla nechat bez zveřejnění.




středa 6. července 2016

Na zahradě v Jenči

Pršelo. Takovým tím rychlým a vydatným způsobem, kdy za pět minut promoknete až na kůži. I tak jsem cestou domů sbírala na silnici malé žabky a nosila je mimo dosah aut. Čas se alespoň na chvíli zastavil.

A kde jsem byla, než jsem zmokla? V zahradním parku v Jenči, je to kousek od letiště, park vznikl teprve loni, takže ještě není úplně dokončený a hlavně ještě není tak dokonale zarostlý. I tak to byla pěkná podívaná.









úterý 5. července 2016

Taštička na zip do kabelky

Ke každé kabelce jsem ze stejné látky vyrobila malou taštičku, do které si dámy mohou odložit věci, které nechtějí mít v tašce jen tak volně. Ještě mi kousek látky zbyl, tak přemýšlím, že spáchám další malou a praktickou drobnost :)



neděle 3. července 2016

Výhody a nevýhody práce z domova

Čistě jen z domova pracuju od ledna, předtím to byla taková kombinace „home office“ a dojíždění do kanceláře, tahle kombinace mi vyhovovala, doma se dokážu na věci líp soustředit, ale společnost lidí v práci mi poskytuje potřebnou stimulaci/motivaci. Zároveň mám zkušenosti i s každodenním chozením do kanceláře, tak mě napadlo, že bych vypracovala takové pro a proti práce z domova, protože hodně lidí (měla jsem to také) si práci z domova dost idealizuje.

Jaké jsou tedy největší výhody?


Nemusíte nikam dojíždět
Odpadá ranní úprk na MHD, nestíhání snídaně, pokud byste jinak jezdili autem, tak ušetříte za benzín a nemusíte se stát součástí kolony podobně „postižených“ spoluobčanů. Ráno si prostě vstanete, v klidu se nasnídáte a sednete si k počítači či k jinému svému „pracovnímu stroji“.

Nikdo vás od práce nevyrušuje
Můžete si pustit hudbu, nebo pracovat v tichu, nikdo za vámi nepřijde, že potřebuje jen „s něčím malým pomoci“. No asi to znáte, občas je v kanceláři takový šrumec, že se člověk jen těžko soustředí, doma si vytvoříte takové pracovní prostředí, jaké vám nejvíc vyhovuje.

Flexibilita
Pokud máte zadaný úkol a ten má nějaký termín, je jen na vás, kdy na něm budete pracovat, takže pokud si potřebujete dopoledne něco vyřídit, můžete se úkolu věnovat až později, nemusíte pracovat od 9 do 5, ale čas si určujete sami. Máte více osobní svobody, na druhou stranu to vyžaduje velkou dávku sebedisciplíny, abyste v poledne nezjistili, že jste ještě v pyžamu a paříte hru na počítači :)

Nemusíte předstírat, že pracujete
Pokud pracujete v kanceláři nebo na jiném místě mimo domov, máte zadaný určitý objem práce, jenže se může stát, že ta vám dojde a zrovna nemáte co dělat, musíte stejně tvrdnout v práci, i když tam vlastně jen mrháte časem. Tohle je pro mě situace, kterou fakt nemám ráda, je mi protivný ten pocit, kdy někde jsem a „nemám co dělat“, nejsem typ zaměstnance, který by si chodil do práce čas „odsedět“ s tím, že odpočítává dny do pátku. Když jsem doma, tak si přestanu měřit čas (k tomu používám online nástroj toggl, o kterém jsem psala nedávno) a jdu dělat něco užitečnějšího.

Můžete obstarat domácí mazlíčky/děti
Pes (kočka, králík atp.) nemusí být doma celý den sám, děti můžete vyzvednout ze školky. Je to takové více „family friendly“, ale pozor na to, aby si vaše rodina nakonec nemyslela, že nic neděláte a jste prostě jen "v domácnosti".

Nevýhody práce z domova


Sociální izolace
Tuhle nevýhodu jsem začala pociťovat téměř ihned, přeci jenom, pokud člověk tráví v práci většinu aktivního dne, jeho kolegové/kolegyně tvoří významný společenský kontakt, nejsou to lidé, se kterými se musíte na setkání domlouvat, prostě se vidíte každý den tak nějak mimoděk. Pokud pracujete z domova, možná celý den nepotkáte nikoho, jestli navíc bydlíte sami, stáváte se moderním trosečníkem. Dá se to vyřešit docházením do coworkingového centra, kde sdílíte místo s dalšími takovými lidmi, nebo můžete pracovat z kavárny/knihovny/parku, prostě odkudkoliv (teď mluvím primárně o práci na počítači).

Denní režim a prokrastinace
Když se ráno probudíte, nasnídáte a sednete si k práci, možná vás začne napadat milion plus jedna činnost, kterou byste zrovna mohli dělat místo toho. Pokud nejste zcela motivovaní, možná začnete raději uklízet, nebo péct bábovku...je to prostě něco jiného, než když jste mimo domov na místě, kde kromě zadaných úkolů nemáte nic jiného na práci. Plus to, že vidíte ostatní, jak něco dělají, nebo řeší nějaké pracovní zadání, vás taky může trochu pošťouchnout. Doma jste svým vlastním pánem a to může být občas kámen úrazu. Často vnímám jako jednodušší (a tak nějak v mysli lehčí) odpracovat si třeba 6 hodin v kanceláři než stejných 6 hodin z domova. Někdy se může stát, že sedíte doma celý den u počítače a skutečně odpracovaných (a tedy placených) máte pár hodin. Zbytek jsou hry, sociální sítě a prostě taková ta lákadla, kterými se rádi necháte vyrušit a čas u nich hrozně rychle utíká.

Vlastní počítač s internetem
Když máte home office a je výpadek proudu, nebo vám přestane fungovat internet, je to trochu problém (to by byl ostatně i v kanceláři, ale tam máte situaci alespoň s kým sdílet). Když se vám doma něco porouchá, nepřijde šéf a nevyřeší to, je to jen na vás a stojí to čas a peníze.

Chybí okamžitá zpětná vazba
Nemůžete přijít ke kolegovi, zaťukat mu na rameno a získat tak informaci o věci, kterou zrovna řešíte. Komunikujete přes email, nebo chat a zpětná vazba může chvíli trvat. Na druhou stranu je tohle i výhoda, protože nikdo nemůže stejným způsobem vyrušovat vás. A také je tu možnost zatelefonovat a vyřešit věc ihned.

Práce a osobní život se vám slévá do jednoho
Když do práce dojíždíte, máte jasně oddělené prostory pro práci a „zábavu“, když na stejném počítači a ve stejné místnosti pracujete a zároveň i žijete, občas se možná přistihnete při tom, že pracujete, přitom už máte padla. Jdete spát a stále myslíte na něco, co jste řešili v rámci práce, říká se, že si „berete práci domu“, jenže vy si ji tam neberete, vy ji tam prostě máte, kouká na vás na každém rohu :)

Přicházíte o potřebné rituály
Muset ráno vstát je pro někoho jediný důvod, aby vstal, jít na autobus/tramvaj/metro může být dobrý způsob, jak se po ránu trochu probrat, zajít si na oběd s kolegy je příjemné zpestření celého dne. Jsou to takové drobnosti, které vám pomáhají udržet určité životní tempo.


Tenhle výčet kladů a záporů práce z domova jsem napsala především jako reakci na to, že pro spoustu lidí je představa práce z domova splněným snem. Když někomu řeknu, že pracuju z domova, často slyším něco ve smyslu „tak to máš pohodu“ nebo „no to musí být super“. Měla jsem to podobně, teď už to vidím ale trochu realističtěji, tak možná vám moje sebrané postřehy pomohou ve správném rozhodnutí.

čtvrtek 30. června 2016

Den bez internetu

Jasně, že jsem schopná být celý jeden den bez internetu, klidně i týden, jenže tohle byl den, kdy jsem se chystala normálně pracovat, a protože máme veškeré podklady sdílené online a já pracuju z domova (permanentní home office), tak to prostě nešlo.

Poskytovatel psal, že je problém na jeho straně, tak jsem přestala panicky restartovat router a šla jsem dělat něco užitečného. Po tom, co jsem uklidila celý byt, nakoupila zásoby jídla a uvařila si, jsem se vrátila zpět k počítači a pořád nic. Zjistila jsem, že mě to znervózňuje, člověk může být jakkoliv soběstačný, ale internet si doma v truhlíku na balkoně nevypěstujete :)

Jak jsem o tom všem přemýšlela, došlo mi, co všechno mi internet poskytuje...
...nemám na počítači žádnou hudbu, když si chci něco pustit, tak přes internet.
...mám jen jeden film, který jsem viděla už dvakrát a tím se moje zásoby vyčerpaly.
...napadlo mě, že si zacvičím jógu, ale cvičím ji podle videí na youtube!
Jízdní řády autobusů mám naštěstí vytištěné na papíře, takže když jsem došila rozpracovanou kabelku, odjela jsem do města a doufala, že až se vrátím...

...tak to stále nefunguje! Dříve lidé na vesnici zápasili o holý život, dneska se pereme o každý kilobit :)

pondělí 27. června 2016

Druhá kabelka je na světě!

Vkládám i skicu, kterou jsem si nakreslila a podle které jsem kabelku vymýšlela. Fascinuje mě, že se mi tentokrát povedlo se do skici trefit ;)
Kabelka je ze stejné látky jako ta první, protože jsou to kabelky pro dvě kamarádky, které si společně látku vybíraly.





sobota 25. června 2016

V kině na Příběhu lesa

Konečně jsem si udělala čas na to zajít na francouzský dokument Příběh lesa. První minuty mě úplně uchvátily, záběry opravdu zblízka, říkala jsem si, že být to ve 3D, tak je to ještě lepší. Postupně se mi ale film líbil čím dál míň, poetické záběry lesních tvorů byly vystřídány příběhem o tom, jak člověk zabírá zvířatům čím dál tím víc životního prostoru...objevily se klasické záběry zvířecího potravního řetězce, takže si úplně nejsem jistá, jestli to byl film pro milovníky zvířat ;)

Komentář k filmu četl Tomáš Hanák, což pro mě bylo celkem rušící, protože ho znám spíš z vtipných scének, něco jako by to četl Jiří Lábus :)), ale naštěstí tam těch slov tolik nebylo. Na film jsem se dost těšila, ale odcházela jsem trochu rozčarovaná, protože téměř pokaždé, když se koukám na nějaký dokument o zvířatech, tak tam někdo někoho žere. Já vím, ono to k tomu patří, přece se vlk nedá na veganskou stravu, ale měla jsem takovou představu, že tenhle film bude jiný. 

Nedávno jsem viděla film Strážca divočiny (to je film slovenský, natáčený v Tatrách) a ten mi přišel natočený trochu citlivěji. A především! Ve slovenském dokumentu o medvědech se neobjevil ani jeden člověk!

Zdroj obrázku http://kinoart.cz